Galerie v ulicích!

KAMILA BOHÁČKOVÁ

Dávno pryč jsou doby, kdy se za uměním chodilo výhradně do galerií, případně se sem tam po městě mihla nějaká ta plastika. Minimálně v posledních dvou desetiletích dohnali umělci dlouhodobý zahraniční trend a vystavují, kde se dá.

Zakládat neziskové a alternativní galerie na těch nejméně očekávaných místech se stalo doslova módou. Umění tak najdete například v opuštěné olomoucké vitríně na Denisově ulici (Vitrína Deniska ), přičemž vernisáže se tu konají přímo na ulici před vitrínou, a tak jsou kolemjdoucí permanentně atakováni současným (převážně českým) uměním. Podobnou galerii Vitrínky (obr. vpravo) najdete i v ústeckém areálu Severočeské armaturky. Svým nepřetržitým provozem ve veřejném prostoru se řadí mezi tzv. non stop galerie, podobně jako třeba pražská Galerie Fenester , která k výstavám využívá výlohu baru Chapeau Rouge v Jakubské ulici 2 na Starém Městě. Vystavují tu však nejen studenti výtvarných oborů, ale i etablovaní umělci, které láká atypická forma prezentace. Myšlenka vystavovat ve vitrínách vychází již z aktivit umělecké skupiny PAS, která byla založena roku 2000 Jiřím Skálou a Tomášem Vaňkem. Ti v letech 2000-2004 uspořádali projekt instalace vitrín v různých městech nejen v Česku. Výjimkou však nejsou ani galerie vzniklé ze staré benzinky, ve sklepě, na kalvárii či dokonce v chladničce některého umělce (viz galerie Chladnička ). O tom, jak pestrá je nezávislá galerijní scéna u nás v posledních dvou dekádách, se můžete přesvědčit na webu www.actiongalleries.info .
Oblíbené se staly třeba galerie v podchodech – tak například funguje plzeňská Fresh Air Gallery mezi ulicemi Resslova a Radobyčická anebo brněnská Galerie Myšina , kterou najdete v podchodu pod brněnským Hlavním nádražím. Její heslo shrnuje hlavní výhody pouličních galerií: „Nezavíráme. Nechceme vstupné. Máme tisíce návštěvníků každý den.“ Galerii najdete dokonce i na hřbitově, třeba v jihočeské Volyni. Zdejší Galerie Na shledanou sídlí ve smuteční síni z roku 1989 minulého století, která nikdy nebyla uvedena do provozu. „Směřování Galerie Na shledanou vychází z přesvědčení, že galerie mají prostřednictvím výtvarného umění reagovat na otázky vycházející z daného místa nebo dobové situace,“ píše se na webových stránkách galerie. Tomu přizpůsobují i výstavní koncepci: přivážejí do Volyně umělce, kteří se věnují tématům spojeným se smrtí, dobou normalizace a architekturou. Cílem galerie je zpřístupnit současné umění, aby mohlo být vnímáno jako součást veřejného života a veřejného prostoru na malém městě. Galerie vydává dokonce vlastní Smuteční noviny, které jsou k prolistování zde.
Podobně komunitní smysl má i pražská galerie m.odla, která sídlí ve vitríně v chodbě přízemí bytového domu v Antonínské 6. Umělci ji používají nejen k prezentaci současného umění, ale také jako způsob, jak zkvalitnit sousedské vztahy. Veřejnosti je galerie přístupná během vernisáží a na požádání kohokoliv z obyvatel domu. Minulý měsíc vznikl podobný sousedský projekt i v Jistebníku, kde nemají ulice, jen čísla popisná. Fotograf Jan Lipina zde vytvořil tak zvanou Galerijní ulici . Skládá se z velkoformátových fotografií rodin, které na této adrese bydlí. Jako první přibyla na Galerijní ulici třicet let stará fotka z rodinného archivu manželů Lipinových. Do měsíce černobílé fotky zaplnily celou ulici. Fotilo se zásadně v teritoriu daných rodin – u vrat, na terase, u bazénu nebo u plotu. Fotografie jsou natištěné na materiálu, který prý vydrží v dešti, mrazu i větru. Jan Lipina je chce co tři roky obměňovat. „Ve chvíli, kdy jsme se začali přes tu fotografii nějakým způsobem přibližovat, tak se pootevřely dveře. Najednou jsme poznali, že s tím sousedem je sranda, že ten a ten má takové a takové záliby. Prostě sblížilo nás to,“ vypráví fotograf. Jedno je jisté: umění na ulici žije, na rozdíl od často poloprázdných galerií zřizovaných nejrůznějšími institucemi.

Převzato z webu: http://www.literarky.cz/kultura/art/16601-galerie-v-ulicich-